Strážkyně duality nás přichází naučit přijetí.

Přijetí destrukce jako součásti tvorby. Přijetí smrti jako součásti života. Přichází nás naučit, že vše v životě má přesné načasování, lépe řečeno, že do našeho příběhu přichází to, co ztělesňujeme právě teď. 

Učí nás, že návrat k sobě vždy provází nenaplněná přání, která nás dovedou k částem nás samých, které jsme cestou poztrácely. Učí nás přijetí radosti i smutku jako hluboké úrovně prožívání sebe sama. Chrání naší schopnost rovnováhy. 

Učí nás přijetí duality přijetím vlastní zodpovědnosti, individuality a schopnosti jednat z vlastního středu a jedinečnosti. Nikoliv přijetí duality jako pasivního přijímání všeho, co se děje s tím, že to tak být má. Přijetí duality nám dává schopnost a sílu volit si cestu, která není jen o vision boardech a přáních ega, ale jde mnohem hlouběji. Do samé podstaty nás. Do naší celistvosti. 

Strážkyně duality nás navrací zpět do rovnováhy polarit v nás. K našim kořenům.