Často slýchám, že jsem jako víla. Dlouho jsem moc nevěděla, co si pod tím pojmem představit. Jako první se mi totiž vždy vybavila víla Zvonilka z Petra Pana, která nechala sestřelit Wendy. To byla totiž moje oblíbená scénka, kterou jsem asi ve čtyřech letech stále dokola hrála babičkám a dědům. Já, jako Wendy, která padá k zemi Nezemi zasažená šípem. Nebýt Náprstku od Petra, tak by ji propíchl srdce. Z bezvědomí, do kterého upadla, se probouzí docela rychle a jako první vidí Petrovi oči. Ach, jak poetické. Byla to má oblíbená kniha, vlastně úplně první kniha, kterou jsem chtěla číst stále dokola a dokola. Dokonce jsem ji odmítla vrátit do dětské knihovny, tak tam mamka koupila jinou..

Archetypálně vnímám vílu jako mladou ženu, možná spíše dívku, která je velmi hluboce napojená na přírodu, propojená se zvířaty, bylinami a stromy. Tančí v lesích nebo na loukách a když je potřeba, tak využije svých magických schopností, aby někoho uzdravila nebo mu pomohla. Spojuji si ji s pohádkami a keltskou mytologií ke které mám velice blízko (nejen protože jsem chvíli žila v Irsku). 

Přestože tento obraz původně neměl být mým autoportrétem, ve skutečnosti jsem ho kreslila zcela intuitivně a bez rozmyslu, tak jím nakonec je. Vnímám, že vyobrazuje právě tu část mne, která souladí s archetypem víly. Nemyslím si, že to je jediný archetyp, který ve svém nitru nesu ba naopak jsem toho názoru, že každý z nás v sobě nese mnoho osobností, které se v různých fázích života projevují a to podle toho, co se v daném období potřebujeme naučit.

Víla nás učí jemnosti a ženskosti, propojení se Zemí a její faunou a flórou. Umí s otevřeným srdcem jednat se všemi tvory a otevírat v nich jejich dary a léčení sebe sama. Ukazuje nám, že propojení s přírodou není výsadou, ale nutností pro to, abych byli spojení s našim nitrem a skrze esenci, jež v něm neseme tkali s pokorou a laskavostí sen tohoto tajuplného světa.

Centrem obrazu jsou dva obličeje jež se prolínají, ženská a mužská polarita z níž vyrůstá kmen stromu na jehož koruně můžeme vidět vejce. Vejce v sobě nese zárodek veškeré manifestace, ještě nerozvinutou potenci z níž se může zrodit cokoliv. Po stranách vidíme dva draky, kteří v sobě nesou tvořivou sílu, sílu, která dává do pohybu hmotu a seberealizaci.